Kdo je vlastně ten Charlie Fotograf aneb, jak to celé začalo ..

Tak pokud bychom to měli brát úplně od začátku, tak bychom se museli vrátit do doby, kdy byl Charlie ještě malý Kája a nebyly žádné digitály, městem se proháněly vozy hlídky VB a  pokud jste chtěli vyrazit za hranice svých snů, museli jste si vystačit například se zájezdem do NDR. Fotografie byla sice v rozkvětu, ale peněz nebylo nazbyt na to si koupit kloudnější výbavu, digitály byly ještě na houbách a tak nezbývalo, než snít o vlastní temné komoře u vás doma v koupelně.

Tam někde se začal rozvíjet příběh, který začal pokud si dobře pamatuju prvním fotoaparátem značky Corina s předvolbou mráček, sluníčko, jedna postava, více postav a ještě něco, co není tak důležité – focení mělo sice svoje kouzlo, ale přecijen v jinošském věku malý fotograf neocení tolik všechny ty kouzla fotografie a tak cvaká a cvaká – skoro každý, kdo to pamatuje, asi zná ten pocit, kdy máte 36 snímků a každé cvaknutí v sobě skrývá překvapení, co z toho vyleze, až se jednou poštěstí ten celý film dofotit, někdy to trvá krátce, někdy si prohlížíte v prosinci fotky z letní dovolené a naopak. Každý, kdo toto focení pamatuje, ví o čem mluvím. Má to svoje kouzlo, neupírám vůbec umění starých mistrů, kteří uměli fotit nádherné fotky na film nebo staré desky a jejich fotky jsou prostě důkazem toho, že svoje řemeslo uměli dokonale. Avšak osobně digitální éru vítám se všemi vymoženostmi, co k nim patří. Odpadá drahé vyvolávání, čekání na dofocení filmu a podobně.

Ale zpět k mému vyprávění – malý Kája měl vždy k fotografii blízko a fotil si jen tak pro radost. Ono to nebylo žádné náročné focení, znalostmi o expozici, kompozici a podobných fotografických termínů nepolíben, si cvakal jen tak pro potěšení. Čas plynul a obyčejné bakelitové „fotoaparáty“ vystřídalo pár „lepších strojů, třeba právě z NDR, pojmenování už po mě nechtějte, ale žádný velký rozmach fotografického umění se nekonal. Ten přišel až časem a když trochu přeskočím nudné focení, dostáváme se do doby, kdy se začaly objevovat na trhu digitály, které měly vesměs rozlišení kolem 1,3 Mpix a to už bylo něco.

I takovéto foťáky z dnešního pohledu největší „lowendy“ stály v té době dobře kolem 20-ti tisíc a tak se také i stalo a po nemalé investici jsem pořídil japonský stroj Fuji, který se dal strčit do kapsy, nabízel rozlišení 2,4 Mpix, což už bylo něco nevšedního. Komu vadilo, že barvy táhnou do zelena? .. fotilo to prostě nádherně a tak jsem začal přispívat své umělecké výtvory na tehdy velmi navštěvovaný server Photopost, kde se v té době na serveru soustředilo pár i víc dobrých kvalitních fotografů. Každý radil každému a tak se člověk dočkal u svých fotek reakcí a kritiky, vlastně takové zpětné vazby, kterou začínající fotograf tolik potřebuje – byla tam výborná parta lidí, chodilo se na srazy a vůbec člověk se od ostatních hodně věcí naučil, stačilo mít oči otevřené a přijímat kritiku s pokorou, což se mi ne vždy dařilo, protože sem byl v té době bouřlivák .)

.. a tady moje první fotka na serveru Photopost – jak se říká, první je jenom jedna, tak určitě najdete nedostatky snad ve všem .. ano je neostrá, přepálená s horizontem uprostřed, ale je krásná .))

id3632-1050838812

 

Ze začátku samozřejmě není všechno ideální a člověk když vyfotí ten nádherný západ slunce, tak pak zjistí, že mu nějaký profesionál napíše, že to bílé přepálené něco jako slunce není zrovna košér, ale nevyfoťte to, když je to tak krásné a Vám se to v tu chvíli líbí. A tak přes počáteční nezdary a tvrdou kritiku jsem se otřepal a hlavně vytrval a chtěl dokázat víc. Přišel i první větší „upgrade“ – firmě Fuji děkuji za mé začátky, to samozřejmě ano, ale s tou malou krabičkou, co táhne barvy do zelena už to prostě dál nešlo. Chápete sami, že čas si žádá posun dál a tak přišlo na řadu rozhodování, jaký fotoaparát pořídit. Jsem rád, že volba přišla na firmu Canon – nic proti ostatním značkám, nestavím se na barikádu ani jedné ze značek, ale jsem rád, že jsem vytrval u této značky dodnes a její kvalita se promítá v mých současných fotkách. Canon G5 – toto označení měl fotoaparát, který mě provázel při mém dalším focení a kterému i děkuji za krásné fotky, zejména tuto

 
 
224196
 

fotka se stala záhy nejúspěšnější na dvou Photoserverech – Photopost a Fotoaparát – půl roku vládla v počtu bodů a komentářů-  získala spoustu kladných reakcí a byla otištěna v tehdejším Foto časopise. Psal se rok 2003 a mé focení začalo sklízet pomyslný úspěch v podobě více a více oblíbených fotek, což mě samozřejmě dělalo radost. Mezi mé žánry v té době patřilo focení hlavně západů slunce, přírody, zvířat, krajiny a všeho, co mě svým způsobem přišlo zajímavé. Fotil jsem si pro radost, nic jiného jsem ani v té době od focení neočekával. Avšak sem tam se objevila opravdu fotka, která měla úspěch

Pomyslným vývojem bylo mé odcestování do Londýna, kde jsem nakonec zůstal pět let a nejdříve upgradoval svou výbavu na svou první zrcadlovku, tenkrát Canon 20D, což bylo na svou dobu pořádné dělo a fotky z něj byly někde úplně jinde – nikdy jsem něchtěl s sebou tahat batoh na zádech s velkým „foťákem“ a objektivy, ale tak nějak pomalu jsem začínal tím směrem stejně kráčet – ukázalo se, že člověk potřebuje další a další věci, jako jsou nové objektivy a blesky a filtry – kdo se jednou na tuhle cestu také dal, tak moc dobře ví, o čem mluvím. Fotil jsem sice víc a víc, ale stále spíše na amatérské úrovni, takže mi před objektivem jednou zapózovala veverka, podruhé letící racek ..

214282             215192

 

Asi jsem se v té době nějakým způsobem vyvíjel a zlepšoval, ale kdo tohle okusil, tak jednoho dne zjistí, že je krásné fotit ty západy slunce, že je krásné mít počítač plný zvířátek v různých polohách a při různých činnostech, ale co dál? .. co dál? – a tam někde si myslím osobně je nějaký zlomový bod pro spoustu „fotografů“ – pokračovat fotit všechno to okolo sebe, nebo se někam posunout dál? .. ale kam?

Čekal mě další upgrade, kdy jsem cítil, že Canon 20D už mi „nestačí“ a pořídil jsem v té době nejrychlejší zrcadlovku na světě Canon 1D Mark III – která uměla revolučních 10sn/s, což když se spustilo, tak to bylo jako šicí stroj. Přibily další pěkné fotky, měl jsem i dvě výstavy, za které je rád jistě každý fotograf, když může ukázat svou tvorbu lidem .. tato nejvyšší řada profesionálních zrcadlovek značky Canon vzbuzuje už z pouhého pohledu respekt, je to velký kus železa, působí robustním dojmem a také celkem hodně váží, takže se focení z ruky stává trochu výzvou, kdy musíte bojovat se zemskou přitažlivostí, ale zase je to zábava se vším všudy .)

 

pár tehdejších fotek ..

 

211216    248174    216940

.. poslední s Názvem „Kdo z koho“ byla opět otištěna ve fotomagazínu

 

Nezadržitelný posun dál si žádal vyzkoušet si jaké to je fotit lidi a jak nejlépe? – z počátku si vystačíte s momentkami na ulici, tzv.Street foto – fotografovaný by o Vás nejlépe neměl vůbec vědět a ještě lépe by jste ho měli zachytit v nějaké situaci, která dodá fotce ten správný náboj .. vůbec nejlepší je mít „dlouhé sklo“, kdy nemusíte být tak blízko a můžete si dovolit určitý „komfort“ fotit z větší dálky ..

 

254735     363134

Obě tyto fotografie měly opět velký úspěch, první z nich byla otištěna dokonce v anglickém týdeníku na přední stránce

Dalším posunem je domluvení si focení svatby jako druhý fotograf, kdy pokud se Vám něco nepovede, tak by tam měl být ještě druhý, vlastně první fotograf, který je primární a vy si „jen zkoušíte“ jaké to je být v roli fotografa – ta odpovědnost není potom tak velká, ale zároveň „přičuchnete“ k tomu jaké to je si všímat detailů a dění kolem Vás a zachytit to co nejlépe ..

A pokud se Vám poštěstí a u focení zůstanete a vytrváte, můžete se posunout z role druhého fotografa svateb na roli fotografa prvního a stát se pomyslným pilotem a ne pasažérem. Je to určitá odpovědnost a posun někam dál, protože jste najednou Vy ti v roli fotografa, který má na starosti dění, určuje, co se bude fotit, jak a kdy a od toho se odvýjí přístup a příprava.

V posledních dvou letech jsem se posunul mílovými kroky dopředu – Canon 1D Mark III vystřídal Canon 5D Mark III – což je co se týká pozice v žebříčku Canon zrcadlovek pod profesionální řadou 1D, ale tato moderní zrcadlovka zatím nebyla překonána svým nástupcem, na kterého se stále čeká a tak mě již skoro dva roky provází při mých foceních. Musím zaklepat, ale nikdy mě nenechal ve „štychu“ a ve spojení s dobrými objektivy dokáže opravdu divy – přijde mi trochu pomalejší, když srovnám s Canon 1D Mark III, ale vše vynahrazuje výstupem a kvalitou fotek.

A právě tato kvalita mě katapultovala mezi „profesionály“ – nemám toto označení moc rád, protože je zavádějící – ale na profesionála si rozhodně nehraju – myslím si totiž, že nadšený amatér je lepší, než znuděný profesionál – ikdyž se za amatéra také už nepovažuju, ale snažím se do každého focení to pravé nadšení dostat – protože jen tak si myslím, že člověk může dosáhnout dobrých výsledků a to platí všude ..

Musím poděkovat Marcele, která má nemalý podíl na tom, že působím v současné době na pozici oficiálního fotografa pro Internetovou společnost Internet Info/Tuesday Business Network www.tuesday.cz . Společnost pořádá konference a setkání na různá a velice zajímavá témata napříč Internetovým spektrem.

Mimo konferencí fotím Svatby, Portréty, Glamour, Fashion, Interiéry, Sportovní utkání, Koncerty, Večírky, Reporty, Zpravodajství – mým cílem je nafotit hezké, profesionální fotografie na jakékoliv téma ..

 

Z nemalého koníčka se nakonec stala radost z focení na profesionální úrovni – a jelikož jsem se ke všemu dopracoval sám, dávám do každého focení svůj přístup a postoj. Dá se říct, že spíše fotím intuitivně a tak, jak se mi daná situace líbí a cítím, že by tak měla být správně .. výsledky mé práce budu rád, pokud shlédnete v mých galeriích ..

 

Dobré světlo všem ..

 

 

 

 

 

 

 

Zanechte vzkaz

Váš e-mail nebude uveřejněn.